Vánoce

Otevírám oči. Pálí mě čelo, ale tak strašně moc, že skoro ani nevidím. Snažím se otočit, ale nejde to. Chci plavat dopředu, narážím, zkouším to znovu a znovu  narážím do těl ostatních kteří jsou tu se mnou. Musí nás tu být desítky. Není toho moc vidět. Pálí, tak strašně mě pálí hlava. Nevím kde jsem, nemohu se moc hýbat a přestávám pomalu dýchat. Nevím, opravdu nevím co se děje. Co se stalo, kde to jsem, snažím se orientovat. Nejde to. Nevzdávám se. Zaberu a máchnu silně ploutví. Ano, prorazila jsem ta těla ryb co jsou tu se mnou, jde to, chce to vynaložit velké úsilí ale jde to. Jsem na trochu jiném místě. Tady se dá víc dýchat. Au, zase ta hlava. Už aspoň trochu vidím. Kde? Kde to sakra jsem? Co se stalo? Zase zabírám plnou silou a podaří se mi dostat až nahoru k hladině. Wow. Tady se trochu lépe dýchá. Asi je to tím, jak sem někdo strká tu kovovou věc, která mě teď tak těsně minula. Uff. Sakra kde to jsem, co se to děje? Proč nemůžu plavat? Proč je nás tu tolik, tolik nás přeci nikdy nebylo. 

Počkat, počkat, co to sakra je? Co se to děje? Co je??? Neeeeee. Něco mě znovu udeřilo do hlavy, cítím jen silné škubnutí a šílenou bolest ploutve. Když se mi podaří na ní podívat, přijde mi že jí mám jen  polovinu, ale tak strašně mě bolí čelo a pálí oči, že se mi to možná jenom zdá. Nevím. A znovu cítím silnou ránu. Ocitám se mimo vodu. Jsem venku a ach ano, už si vzpomínám. Strašně jsem se dusila, ale strašně a potom si pamatuju taky ty strašlivé rány a to jak nás spolu s ostatními rybami sypou kamsi do nějakého tmavého auta a potom zase jinam. Někdy mezitím jsem musela ztratit vědomí. A teď je to tu zase. Zase mě určitě někam vysypou. Co se to sakra děje? Co to má znamenat? Jak mohu uniknout? 

Cítím pevný stisk na své ulomené ploutvi ano je ulomená, už jsem si jistá. Něco suchého mě omotává. Kolem je velká spousta lidí. Co, co se děje? Au ta hlava a ploutev, to tak bolí, kdybych se aspoň tolik nedusila, třeba bych zjistila co se děje.
Au. Přestávám vnímat. Všechno se točí. Přestává mě pálet čelo, něco mě do něj udeřilo tak prudce, že mě najednou všechno přestalo bolet. Začínám se cítit moc krásně. Tak krásně jako když jsem se tehdy poprvé rozplavala  po rybníce. Je mi hezky. Je mi tak nějak najednou docela teplo a hezky. Ještě jednu takovou ránu, prosím, ještě jednu o nic jiného nežádám. Myslím že  umírám. Je to krásný pocit. Nic už nebolí, ani ta ploutvička...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s tím?

žárlivost a zlo přichází s bolestí našich srdcí