Proč děti "zlobí"

Pořád jim říkáme co mají dělat, uděláme všechno proto, aby neopakovaly ty samé chyby co my. Motivujeme, vysvětlujeme, napomínáme, křičíme, trestáme a přesto nic nezabírá. Jak je to sakra možný že to ty spratci nechápou? 
Že dělaj přesnej opak toho, co po nich chcem? Jak je možný že porušujou naše zákazy? Copak nechápou že to s nima myslíme dobře? 

Ne... Nechápou...Nejsou našim majetkem a tudíž nejsou povinni skákat jak pískáme. Není jejich povinnost nás poslouchat, ale je v našem vlastním zájmu, abychom jim dokázali zprostředkovat tolik zážitků a zkušeností, aby dokázaly co nejdříve sami sobě a okolnímu světu, plnému nebezpečných nástrah a dokonalých krás, alespoň trochu porozumět. Mělo by být naším hlavním cílem, naučit se demonstrovat věci tak, aby naše děti byly schopny chápat, co se jim snažíme sdělit. Mělo by být tím největším přáním každého rodiče a pedagogického pracovníka, aby uměl děti vést tak, aby dokázaly objevit svojí vlastní cestu, která je bude hluboce naplňovat a je úplně jedno jak moc bude odlišná od té, kterou jsme si vysnili my. Je také  naprosto vedlejší, jak málo tomu, co si vybraly a co si myslí budeme rozumět, vždy můžeme na Internetu najít pomoc a pokud si naše dítě zvolí, že bude elektrikář, protože ho zajímají kabely, nemáme právo říkat mu že je "moc malé". Jediné co bychom v takových chvílích měli udělat je, sednout za komp a najít kroužek "malý elektrikář", aby dítě dostalo příležitost pochopit to, co ho na JEHO cestě životem zaujalo a měli bychom to stihnout nejlépe ještě  předtím, než začne strkat šroubovák do zásuvky, až budou rodiče v práci. Pomůckou nám může být fakt, že dítě vnímá duší a duše nezná NE, duše rozeznává jenom obrázky a tudíš jen to, co si dítě umí bezprostředně představit. NEsahej na to nebo se spálíš si, tak umí dítě pochopit jenom tehdy, pokud se už se spáleninou ve svém okolí setkalo, jinak musí dospělec sáhnout po jiném přirovnání. Duše totiž prostě, ať je nám to milé nebo ne... chápe jenom v obrázkách...

Není třeba omezovat se na to, co zajímá nás a v čem jsme dobří, naopak čím novější zájem našich dětí bude pro nás, tím větší šanci máme dozvědět se něco zajímavého, zažít něco nového a třeba najít své nové já.

 

Ve věku, kdy se v nich probudí ego a jediná zkušenost, kterou jim zrpostředkujeme bude "Je to pravda, protože sem to řek" a na jejich otázku budeme odpovídat slovy "proto", pak v tom lepším případě odsoudíme sami sebe k tomu, že dříve či později ztratíme jejich úctu, v tom horším z nich uděláme cvičené opičky, které nebudou schopné žádného hlubšího zájmu a budou nekriticky přebírat informace, které ve svém okolí uslyší a to nejen ty naše, ale třeba i takové, že "matka je úplně blbá a fotr debil..."

Učme děti, používat jejich vlastní mysl a intuici a nenuťmě je nekriticky věřit té naší naší, i když je to složitější a znamená to, že se musíme denně učit novým věcem z dlouhodobého hlediska je to ta nejsnažší cesta :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s tím?

Vánoce