středa 1. února 2017

Proč být trpělivý neznamená ztrácet čas

Tracy je takový můj trenažér na dítě. Je to super. Mám jí od malinka a tím že jsem jí vychovávala úplně sama je přesně podle mých představ, což je celkem logický, když nemam její chyby na koho svést tak je lepší když žádný nemá (rozuměj, když na ní žádný podvědomě nevyhledávám:D). No každopádně jak už někteří z předchozích článků asi víte chodím s ní bez vodítka a to téměř všude. Když si myslí, že je to vhodný, tak poslouchá na slovo. :D Její poslední tríček je  že se naučila sama skákat do vany, když jí řeknu, že má špinavý nožičky. Je to moje zlato. Dneska se jí ale vyskočit nechtělo, uklouzla a usmyslela si, že je to pro dnešek fakt nevhodný. Klouže jí to na dlaždičkách a i když jí dávám pod nohy podložku občas jí to takhle ujede. Její vztekání znamená, že začne nahlas štěkat. Normální člověk by jí asi vzal a do tý vany vysadil, já ale nejsem normální (na což sem hrdá, protože je to moje jediný celoživotní dílo:D) a přijde mi taky tak trošku škoda, že by tenhle tríček přestala dělat, takže většinou když odmítne vyskočit, protože se bojí, že jí to uklouzne, stojím s ní u tý vany do tý doby, dokud to nepřekoná a neodhodlá se vyskočit. Znamená to, že na ní musím mluvit a ona štěká, ozvučení psího štěkotu v koupleně je náramně úžasné, což Petra a možná i naše sousedy může klidně i přivádět k šílenství, já jsem si toho vědomá, přesto na ní nezvyšuju hlas, ale uklidňuju jí hlazením. Naše komunikace potom spočívá především v milionkrát zopakované větě "Tiko Tracy, neboj se, no hopíííí hop, máš čpinavý nožičty, musíš do vani":D.
Tahle demence neznamená ale jen mou nenormalitu znamená pozornost, říká nevzdávej se, zvládneš to já moc dobře vím že na to máš. Znamená obnovení důvěry v sebe sama a v radosti po tom, co tam zvládne znovu vyskočit. Znamená to, že se příště nevzdá a bude mi věřit když jí řeknu "hopíí hop", což se často vyplatí, obzvlášť když lezeme přes nějaký potoky, lávky apod. :-)

Jasně, stojí to čas a někomu se to může zdát směšné a zbytečné, pro mě je ale můj malej trenažér v podobě Tracy, pohled do jejích očí a důvěra, která se těmahle akcema, kdy je moje pozornost vždyky stoprocentně jenom její známkou toho, že stojí za to stokrát opakovat dokola, že jsou naši blízcí dobří, že na to mají, že to zvládnou a to bez ohledu na to kolikrát uklouznou, než se jim znovu podaří vyskočit a uvěřit tomu že to zvládnou kdykoli i bez naší podpory.
Takové jednání neznamená čas ztrácet, naopak ve chvíli, kdy se tento přístup použije ve výchově, čas se stonásobně v budoucnu zúročí. Neznamená to ani lhát, životy druhých jsou jejich cesty, naše životy nejsou od toho radit kudy jít, ale stát vedle cesty  a povbuzovat, stojí-li nám ti druzí za to.

Trpělivost je ale super i v jiných ohledech. Já jí nikdy moc neměla, tak je to pro mě super zjištění :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat