neděle 11. prosince 2016

Náš život

Spoustu lidí kolem mě se tak nějak ztrácí v záplavě informací. Jsme konfrontováni s nekonečným utrpením chovných zvířat, s cestami bohatých do snových destinací, s hladovými dětmi v chudých oblastech, s hrůzami spojenými s oteplováním planety a kácením pralesů. Už se ani v Evropě nemůžeme schovávat za sladkou nevědomost a z toho se trochu senzitivnímu člvověku až svírá žaludek. K tomu osmi hodinová pracovní doba, pět dní v týdnu a doma často nervózní partner, který pro nás nemá ani dvacet minut aby opravdu vyslechl, co nás trápí, nebo naopak těší. A když už má, často ještě při našem povídání přemýšlí nad tím co nám odpoví namísto toho, aby nám doopravdy naslouchal. Je tohle doopravdy život, který chceme žít? A když ne kdo to změní? Oni? Bohužel. Tohle není na vesmíru, ani bohu, ani politicích, učitelích, nebo našich rodičích. Tohle je na každém jednom z nás. Vesmír, Bůh, politici, učitelé, šéfové, rodiče, partneři... Říkejme tomu jak chceme, kdokoli a cokoli nám může ukázat na cestu, ale neexistuje nikdo, kdo po ní půjde za nás. Musíme se všechno naučit a o to, abychom žili životy jaké nás budou naplňovat se plně zasloužit. Boj za lidství a humánnost neskončil v 19. století, naopak to byla startovní čára a my ještě zdaleka nejsme v cíli. Naším úkolem je využít všech těch dokonalých možností, které jsou nám nyní nabízeny a vzít KONEČNĚ SVÉ vlastní životy do SVÝCH vlastních rukou. Protože dneska prostě nikde není nikdo, kdo nám řekne co máme dělat, ačkoliv by si to spousta lidí ještě strašně moc přála, protože jejich sebevědomí je velmi nízké a nevěří tomu, že oni sami jsou dokonalou a potřebnou součástí světa.
Nedokážeme se zastavit, nedokážeme tvořit pevné vazby a víc než milovat se toužíme posmívat druhým, pomlouvat je, ukazovat na jejich chyby či nenávidět. Děláme to, co vidíme u druhých, je to logické. Jenže za mě je čas tyhle vzorce změnit. Protože ukazovat na chyby druhých dokáže úplně každej mimoň, sám něco tvořit už ale zase až tak úplně každý nedokáže. Chyby jsou součástí nás. Spousta z nás je na světě kvůli chybě našich rodičů, spousta z nás samozřejmě plánovaně, ale počet neplánovaných "chyb" nebude možná úplně malý... přesto není naším posláním vyčítat rodičům, že se kvůli tomu o nás špatně starali... Naopak, díky jejich chybě máme nespočet příležitostí dělat správné věci. Z chyb mohou vznikat nápady a z nápadů lepší a lepší společnost lidí. Nikdo z "nich" z "těch nahoře" za nás nic neudělá. V politice jsou lidé, stejní jako my. Každý jeden z nás se může do politiky dostat, ale protože zatím je nám z té promenády nechutných osobností blbě nikdo se tam moc nehrne. Jenže dokud nebudeme motivovat děti k tomu aby se politiky stali, nezmění se to. Je jenom na každém z nás kdo bude tvořit návrhy zákonů  a kdo ty zákony bude schvalovat. Dneska už to není o tom, že všechno "někdo stejně rozhodne". Všechno rozhodujeme my, naší každodenní činností. Tím co každý jeden jediný den děláme.

Žádné komentáře:

Okomentovat