středa 14. prosince 2016

Dokonalá společnost

Společnost do které jsem měla to štěstí se narodit je už nyní dokonalou společností. Teď už je pouze potřeba naučit se přijmout to jako fakt. Chvíle, kdy si můžeme zvolit, zda budeme cestovat, podnikat, zda budeme studovat, nebo se necháme zaměstnat, chvíle kdy rozhodnutí o tom co budeme dělat dneska, zítra a nebo v příštím roce je jenom na nás, to je chvíle hodná oslav. Bohužel ani já sama si toho neumím dostatečně vážit. Neumím totiž pracovat s tím napětím, které je všude kolem mě. Soukromé firmy říkají, že jen jejich přístup je ten nejlepší a že soukromých firem není málo, politici zase hlásají, něco jiného a že politiků není úplně málo, rodina taky hlásá něco jinýho a přiklání se k těm či oněm, těch je naštěstí míň, známý taky hlásaj něco jinýho a nikdo není schopen se na ničem shodnout. Je to fenomén, který podle mě před příchodem informačních technologií nebyl až tak markantní (ale jistá si fakt nejsem :D)
Každý může mít svůj názor, získávat pro něj příznivce, zviditelnit se, vydělat si peníze doma od počítače a nebo taky klidně nemusí mít svůj názor a pomlouvat ze sousedkou souseda, protože je tak na to zvyklej, ale ta dokonalost je v tom, že prostě máme na výběr. 
Bohužel se toho výběru a té pestrosti často zbytečně vzdáme, protože nám jiné názory a přístupy k životu přijdou nesmyslné a zavíráme tak sami sebe do společnosti, která je malá, nízká nudná a často nás i ta začne štvát. Je to strašná škoda, protože klíč k dokonalému světu je stejně dokonale jednoduchý. Stačí pochopit nekonečnou individualitu každého jednoho jedince kolem nás. Pochopit, že ani jeden jediný jedinec, ať už je to náš partner, naše dítě, náš zaměstnanec a nebo kdokoli jiný tady není pro nás, není tady aby vyplňoval náš nedokonalý svět, ale je tady ze svého vlastního jedinečného a dokonalého důvodu. A ve chvíli kdy se tohle jednoduché pravidlo naučíme chápat, rozumět mu, respektovat ho a přijmeme jej, přestaneme vytvářet napětí. V té chvíli pochopíme v jak dokonalé společnosti opravdu žijeme. 

Žádné komentáře:

Okomentovat