pondělí 7. listopadu 2016

Válka mýma očima

Když jsem byla malá četla jsem nějaký milostný příběh, který byl z válečného období. Nevím jistě, jestli to byl Petr a Lucie a nebo něco jiného, každopádně jsem se potom začla vyptávat na válku. Ptala jsem se mamky a ta mi odkázala na babičku, ptala jsem se babičky, ale moc mi toho neřekla. Narodila jsem se do rodiny člena KSČM a maminky podnikatelky. V téhle rodině se moc nemluvilo...

Vytvořila jsem si v sobě tedy sama - jak už to děti tak dělávají, takový příběh. Můj obrázek byl jasný. "Muselo to být strašné, vědět že se někde bombarduje, že umírají lidé." Nechápala jsem jak někdo mohl takové období přežít. Strašně jsem babičku a všechny kdo "za války" žili litovala a byla jsem strašně moc ráda, že jsem se narodila v době kdy už žádná válka není a my se tak nemusíme bát a dívat na tyhle hrůzy. Jenomže ouha... Tato "radost" mě držela pouze do mého probuzení. Je mi 25 let a svět kolem sebe tak jak ho vnímám teď jsem začala vnímat teprve nedávno, částečně řekla bych, je to obranný mechanismus na nestabilní zázemí v rodině a částečně má vlastní lenost, ale řekla bych že ještě do třeťáku na bakaláři sem si myslela, že svět je tady pro mě a že se ze mě posere, že zvířata jsou tady pro mě, že stromy sou tady pro mně, že chlapi sou tady pro mě, že moje rodina je tady pro mě, že moji kamarádi sou tady pro mě. Všechno do posledního detailu se točilo kolem mě. Čím dražší hadry jsem měla, tím víc sem byla NĚKDO, bez ohledu na tupost tohohle podlehnutí vymejvačů mozků jimž se dnes říká - zaměstnanci marketingu. O to o kolik víc jsem těmhle sračkám věřila bylo větší překvapení ve chvíli, kdy sem zjistila, že to sou všecko nechutný kecy. Že ty hadry co maj na sobě našitou tu malou vlaječku a nebo to velmi zvláštní logo sou všechny vyráběné úplně stejně zneužívanýma lidma, jako ty hadry co nám bez zbytečně drahých keců prodávají za pár korun na tržnicích.
Žít ve válečném konfliktu, kde denně zemřou desítky lidí z našeho okolí, ve válečném konfliktu, kde umírají naši známí a třeba i rodina, to je nepředstavitelné utrpení a teror pro každého z nás. Každý si ale i přesto umí alespoň trochu představit, jak moc musejí trpět děti v zemích, kde jim nad hlavami bomby schazovat ještě nepřestali. Přesto tady naši přední političtí představitelé dokáží vypustit z huby slova jaká si v souvislosti s lidmi dokáže zdravý člověk dát jen těžko dohromady. Někteří mý známý sami říkají a dokonce na fb veřejně sdílejí názor, že čím víc dětí se utopí, tím lépe...
Jenže bohužel ještě ani tady není konec. Za lidi bojuje mnoho lidí a řekla bych že se mezilidské konflikty pomalu stávají hlavním tématem a brzy se dočkáme úplného mírového stavu. Nevidím do toho a nechci to znevažovat, je mi všech těch obětí dementních tlustých dobytků, kterým primitivní pudy zatemnily mozek strašně líto, ale úplně stejně tak je mi líto i zvířat. Zvířat, která ANO stavím na roveň NÁM lidem. Dle mého názoru jsme na této planetě všichni společně, to že člověk je "na vrcholu pyramidy" vymyslelo nějaký hovado s vymytým mozkem, nebo spíš jeho ego a ostatní lidé tomu rádi vzali za vděk, aby jejich svědomí mohlo zůstat čisté. 
Bohužel pro probuzeného člověka, tato situace není úplně ideální. Téměř neexistuje ulice, ve které by neležela na pultě mrtvola. Existuje velmi velmi málo obchodů, ve kterých nenajdete zneužitého tvora. Když jdete do marketu, téměř nikdy se nevyhnete pohledu na regál mrtvolami přímo napěchovaný. Lidé nakupují těla mrtvých živočichů s naprostou samozřejmostí. Těší se až se doma zakousnou do těla mrtvého zvířete, které od narození nepředstavitelným zůsobem trpělo jen proto, aby oni jej mohli zhltnout a pak jít na dvě hodiny do fitka a nadávat, že se neměli tak přežrat a nebo zasednout ke kompu a prostřednictvím digitálních postaviček střílet do dalších digitálních postaviček. Ale to ještě není všechno, je to horší. Názor, že tohle není normální, že to je špatné, že to není potřeba, že to není nutné, že je to hloupé, nesmyslné, trapné, přežité, tak tenhle názor všichni považují za extrémní a není možné jej s lidmi sdílet. Jejich argumentem je povětšinou fakt, že oni respektují, že já to nejím a tak ať já respektuji, že oni to jedí. No, já jim rozumím, ale občas to strašně bolí. Zrovna dneska, když jsem byla v obchodě s rybami, protože si tam můj kolega šel koupit něco k večeři, nemohla jsem uvěřit tomu pohledu který se mi naskytl.

Tisíce mrtvol, tisíce zabitých ryb a mořských živočichů, které se nikdy ani nespotřebují, většina těch mrtvých tělíček se zkazí a vyhodí. Tolik zmařených životů, tolik mrtvol... A úplně zbytečně. Jak je možné, že jsme ochotní tohle ještě pořád nevidět? Jak je možné, že sme ochotní těm marketingovým hovnům pořád tolik věřit? Jak je možné že ještě tolik málo lidí chce vidět pravdu? 


Ano jsem asi oproti těmhle ignorantům extrémistka, když tyhle hrůzy, které denně vidím dokáži přirovnat k válce, ale pro mě to válka je. Válka pro oběti, které nemají facebook, instagram ani twitter, válka pro oběti, jež milují svůj život stejně jako my milujeme ten svůj, válka pro oběti, jež nemluví, válka pro oběti, které jsou závislé na tom, že si konečně všimneme toho, jak moc zbytečně krutí a ignorantští jsme, jak moc jsme si nechali zabednit své smysly svou touhou po těch holkách, dovolených, domech a fárech z plakátů...

Myslím, že kdybych měla na výběr a mohla bych se narodit v jiném období, chtěla bych aby to tak bylo, ale na výběr nemám a tak žiji a užívám si toho co JE  a je toho hodně. Hodně moc lidí se začíná probouzet a strašně úžasná zpráva je, že jsem u zrodu něčeho obrovského. Internet a Veganství úplně nenásilně pomalu a jistě vymýtí éru ignoranství a konečně zbyde svět na lásku, zbyde na to na co byl stvořen. A kdyby mi kdokoli chtěl oponovat tím, že zlo musí existovat, budu mu oponovat zpět tím, že já jsem si to taky myslela a že už si to nemyslím a že ten kdo si tohle myslí si to myslí na základě informací někoho dalšího a že nikdo nemá právo na to myslet si něco a mít proto větší pravdu, že to napíše na plakát a nebo dá do televize a nebo o tom napíše knihu a nebo blogpost :-). Zlo na světě není potřeba. A dokázat to může jenom klidný úsměv, veganská kuchařka a dlouhé obětí někoho koho máte zrovna vedle sebe. <3

Obrázky: pixabay a http://a2larm.cz/2015/10/sustainable-fashion-kolika-rukama-proslo-vase-obleceni/ a http://tn.nova.cz/clanek/jatka-valecny-zlocin-zni-proti-asadovi-z-osn-masakruje-halab.html

Žádné komentáře:

Okomentovat