pátek 21. října 2016

Jak se máš?

Ahoj jak se vůbec máš? Zní otázka klučiny vedle mě v autobuse, který se ptá své zhruba desetileté spolužačky. Ona odpovídá „špatně“. On je slušně vychovaný chlapec a ptá se proč, ve chvíli kdy mu to ona vše poví on odpovídá velmi výmluvně… „hm“…

Ale co takhle když se nás někdo zeptá jak se máme a my řekneme dobře? Neměla by právě po tomto zaznít otázka proč? Není důležitější vědět proč se ostatní mají dobře, co jim jde z čeho mají radost, nebo v čem právě cítí že jsou úspěšní? Není otázka proč právě za touto odpovědí o moc důležitější?

Pro lepší dokreslení si vymyslím čtyři scénáře:

1) Ahoj jak se máš? - Špatně. - Proč? - Musela sem ráno vstávat, pak sem šla do práce tam sedim jak blbec celej den, šéf měl zas tu svojí náladu, takže sem poslouchala jeho blbý kecy celej den, jebe mě za píčoviny a sám je úplně blbej. Navíc mě včera nasral manžel, protože přišel pozdě z práce, musim venčit toho čokla co si děcka vydupaly a prostě je toho fakt na mě moc. - hm…

2) Ahoj jak se máš? - Dobře – hm…

3) Ahoj jak se máš? - špatně – jaj, tak to mě mrzí, můžu ti nějak pomoci? - jo prosím , obejmi mě.

4) Ahoj jak ses máš? - dobře – proč? Protože jsem si ráno dala skvělou snídani a potom sem v práci šéfovi pomohla odreagovat se od jeho chmur. Sice mě to trošku zdrželo od práce, ale to nevadí, protože stejně tak jako tak na mě chtěl křičet kvůli tomu, že sem neměla hotového něco důležitého, co mě samozřejmě v kontextu mé práce příde naprosto nepodstatné, ale jeho chápu, takže sem to potom udělala a měl radost. A hlavně mám strašnou radost, protože se manželovi v práci daří a má tam skvělej kolektiv, včera s lidma z práce seděl do jedenácti u drinku a kecali, což mě trošku překvapilo, protže to byla nějaká spontánní akce, ale když přišel domu a všechno mi vyprávěl, působil tak nadšeně, že tu dobrou náladu přenesl i na mě. Děti sou skvělý, sou hrozně vtipný, chtějí psa a tak jim kupuju citlivý kytky a už půl roku čekam až nějaká přežije, abych jim ho mohla koupit, ale zatím všechny uschly…

Který z uvedených scénářů bychom měli učit naše děti? Mají myslet na to špatné a od boku vědět proč je všechno na hovno a nebo je dobré ukazovat jim, a učit je pamatovat si to dobré...

Žádné komentáře:

Okomentovat