Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2016

Divná doba? Divní ONI? Divní MY? a nebo jen neznalost vlastního já, nesprávně nastavené procesy, nezkušenost a vztahová negramotnost?

Obrázek
Dřív sem byla často zvyklá ukazovat prstem, všechno bylo špatně a všichni dělali chyby. Jen já, samozřejmě NE! A když se někdo přecijen opovážil mě na nějakou tu "drobnou" chybičku (třeba že muj "kluk" je ženatej táta tří dětí) upozornit, dostal přinejmenším hooodně velkej výsměch. No jasně, že uprchlíci byli svině co mi chtěli vzít domov a práci a že politici do jednoho byli hajzlové co chtěli hrabat jenom pro sebe a že stát řídili ONI a že učitelky nic neuměly a že rodiče mi kazili život, lidi prostě a jasně BYLI SVINĚ a jako rozhodně se jim nedalo věřit!!! Pan doktor Plzák byl Bůh a "jeho" tři svatá přikázání ZATLOUKAT, ZATLOUKAT, ZATLOUKAT byla nezpochybnitelnou pravdou i když její autorství sám Plzák nikdy nepřiznal a několikrát popřel - to sem se dozvěděla až teď z Wikipedie :D 
No ale jak šel čas a jak hlavně přišla Anglie, Osho, rozchod s tím super "klukem" :D dospělost, pravda, láska, opravdová svoboda a ruku v ruce s ní zodpovědnost i…

Máš vyšší hodnotu?

Obrázek
Jsem taková typicky rozmazlená holka, co jí celej život rodiče všechno nosili až pod nos, holka, která studovala VŠ a velmi ráda uvěřila názoru svého tatínka, že to „stačí“. No a teď… Je téměř po škole a já pracuji na plný úvazek teprve druhý měsíc. Už teď cítím, že to čemu jsem z pohodlnosti tak ráda uvěřila – že studovat VŠ stačí nebyla zase až tak úplně pravda. Realita je trošku jinde. Ačkoli mám práci, která mě neuvěřitelně naplňuje a baví občas jsou chvíle, kdy se mi zdá, že toho je moc. Nemám prozatím moc peněz a pracuji občas i 16 hodin denně. Průměrně však těch 9-10 namísto osmi. Přesčasy u nás jsou placené, ale jako nováček, který se všechno učí a na všechno ptá si prostě nemůžu ani naznačit na to myslet, je to moje chyba že sem pomalá. 
No a tak se tak krásně stalo, že protože sem minulý týden skončila ve škole obrovské vypětí, víkend úplně celý prospala, v pondělí nastoupila ten samý, pro mě úplně nový a nikdy nepoznaný režim nanovo a včera sem šla spát v půl jedný přičemž…

moc Aneb, kdo řídí svět

Obrázek
Moc není něco s čím se člověk narodí, nebo něco co má. Moc není stát ani to "jedno procento nejbohatších" o kterém se všude mluví. Moc nejsou ONI, nemůže být moc ani není, jsme pouze my. My jsme Ti kdo tvoří iluzi, že moc je něco co nás ovládá. Odevzdáváme svůj život iluzi. Přitom ona moc by byla tolik neúčinná přestali-li bychom v ní věřit. Bohužel toho my ale zatím ve velké většině nejsme schopni. Jsme naprogramování věřit v moc, žijeme v horizontu své vlastní řeči, což znamená (děkuji panu Urbanovi - naučil mě to u zkoušky ze sociologie :-)), že si většina z nás umí představit pouze to, co umí vyslovit a tedy učíme-li se odmala, že ema mele maso, že pan prezident je hlava státu a že chod světa má na starosti pán kterému se říká bůh, potom v takovém domění žijeme a je nám to vlastní.
Moc bohů, moc šamanů, moc mudrců, moc velkých vládců a dobyvatel, moc bojovníků, moc diktátorů, moc našich režimů. Jenomže kdo jsou bohové a šamani a mudrcové a velcí vládci a dobyvatelé? Kdo?…

Uprchlíci sou svině!!!

Obrázek
Viníme banky z toho, že nám půjčují peníze, viníme reklamy z toho, že si kupujeme věci, televize zase může za to, že nemáme čas, politici jsou vini tím, že nemáme práci, náš partner je vinen taky, protože žárlíme, škola zase může za to, že nic neumíme a pokud patříme mezi ty šťastné můžeme obvinit i práci že nás nebaví.


Z toho jasně plyne, že za to že se máme na hovno můžou uprchlíci, sou to prostě svině!!!


https://www.google.cz/search?q=uprchl%C3%ADci+jsou+svin%C4%9B&client=ubuntu&hs=Wcw&channel=fs&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwj217uZjpTPAhVHSZoKHQYOA6AQ_AUICCgB&biw=2319&bih=1339&dpr=0.8#imgrc=KeaKkxa5WNrsFM%3A

Umění úspěchu

Obrázek
Být úspěšným v práci i ve společnosti není o tom, že se to stane. Je to proces srovnatelný s cestou k úspěchu v jakémkoli sportu. Ve chvíli, kdy člověk chce umět skákat přes překážky na koni, má dvě možnosti. Jít do komerční jízdárny, zaplatit nemalé množství peněz za rychlokurz při kterém sotva stihne zjistit jaký je rozdíl mezi hřívou a ocasem ale má jistotu, že ho za pár hodin pustí na jeho první překážku, na které si s velmi velkou pravděpodobností namele kokos a často s velkou pravděpodobností nakonec začne svému okolí vyprávět o tom jak mají v té které jízdárně strašné trenéry i koně a že by to tam měli zavřít. A nebo -  jít do jízdárny kde je chovatel, který pro koně žije srdcem a říci - chtěl bych poznat koně a někdy bych snad chtěl i umět pořádně jezdit.

Pak může  začít předávání zkušeností, znalostí a dovedností. Chovatel zpočátku ukáže jak koně vodit, jak ho čistit, jak jej osedlat i jak k němu přistupovat. Člověku, který se bude chtít učit potom postačí vnímat, důvěřovat,…

Z deníčku pokrytce 1

Obrázek
Ve chvíli kdy se z egoisty pomalu ale jistě stává altruista, tak to občas dost bolí. Mě jako mega egoistce bylo u prdele úplně všechno, a úplně všichni, myslela sem si že mě všichni milujou i když to tak vůbec nebylo. Snažila sem se dělat co nejmíň a vytěžit z toho co nejvíc. Jedním slovem pohodička...? Jako altruistka mám zájem o všechny a o všechno hodně lidí mě má skutečně rádo a já si jich skutečně vážím, zároveň ale vím, že to ještě není všechno na čem opravdu záleží, alespoň ne v tuhle chvíli, ve chvíli kdy mám všechny ty informace, kdy vím jak snadné je přestat zabíjet jen pro vlastní chuť a tradici... Dávno jsem si myslela, že co se týká mého nejbližšího okolí všichni už si zvykli, že se vydávám tímhle směrem, bohužel ale stačí chvíle pobytu na venkově a je všechno zase ve starých kolejích.
Jsem ale ráda že se to děje, že můžu tohle ještě cítit a že to dokážu popsat. Při dnešní konverzaci jsem cítila jak moc nepochopení na mě ve světě ještě čeká a jak moc síly budu potřebovat…