Předsudky

Jsem právě na letní škole Internet Governance, kde jsou se mnou zástupci zemí z celého světa - Číny, Kyrgyzstánu, Nové Guinei, Brazílie, Bulharska, Argentiny, Albánie, Anglie, Španělska, Malawi, Německa, Gruzie, Bulharska, Azerbaijanu, Indie, Moldavy, Mexika, Rakouska,  Nizozemska, Ukrajiny, Francie a Nigérie. Je úžasné vidět všechny ty lidi pohromadě a vědět že planeta je jenom jedna a hranice jen v naší hlavě; bohužel často velmi silné a dále upevňované nepodloženými obavami, unáhlenými soudy a předsudky.

 Dneska ráno jsem si nechala notebook ve školící místnosti a celé odpoledne jsme byli jinde. Když jsem přišla zpět notebook tam nebyl. Samozřejmě jsem se šla jako první podívat do pokoje  a po Akademii, ale moje hlava mi neustále nepřestávala říkat „určitě sis ho nechala tam, někdo ti ho musel vzít“. Jenže už nějakou dobu žiju v přesvědčení, že je potřeba lidem věřit. Třeba v metru už dva měsíce jezdim s otevřenou kabelkou a jediný co se stalo bylo, že mi asi 8 lidí upozornilo na to, že jí mám otevřenou. Jenomže teď jsem tady stála skutečně "okradená" a poslouchala všechny ty myšlenky, které mi neustále mý starší známý, přátelé a kolegové dokola opakují: „nemůžeš všem věřit, všichni nejsou hodní, jseš moc naivní…“ Tyhle a další myšlenky jako: „no vidíš, teď si na to doplatila, přecijenom měli pravdu, jak můžeš bejt tak pitomá a věřit lidem a ještě k tomu za TAKOVÝCH zemí..." A potom ta nejhorší: „to byl určitě ten týpek z Nigérie, přeci on se ptal, jestli si byla na facebooku a řeklas mu že máš notebook nahoře, no ale jak to teď všem říct? Přeci nemůžu nikomu říct, že si myslím že to byl on. Ty jo vždyť je z vlády… No asi  nemaj moc peněz a nebo je nasranej, že sou tady holky a chtěl se mi pomstít a teď si užívá, že se trápím…“ Další myšlenky říkaly „seš normální? Jak si tohle můžeš myslet? Hej hlavně nepřestávej věřit lidem!“
No… A potom si mě všimlo pár lidí, já jim řekla že hledám ntb a jejich reakce byly úžasný. Namísto toho aby mi nadávali, že sem si nechala notebook v otevřené místnosti kam mají všichni přístup (jak sem na to od malička zvyklá a jak sem byla dloouho "vychovávaná") mi všichni řekli, že ho tam měli celý den taky… Další že se zcela jistě nemohl ztratit… No a když mě uklidnili a já si sedla a zastavila všechny ty nechutný myšlenky, uviděla jsem samu sebe jak jdu na záchod a pokládám ntb na okno…
Je mi fakt špatně z toho kolik hnusu a předsudků v sobě ještě stále mám, ačkoli sem si myslela, že sem dávno za tím… 
Ti lidé jsou tak neskutečně úžasní, otevření, přátelští, snaživý s obrovským srdcem. Jediný rozdíl mezi lidmi na celém světě je podle mě ten, který stavíme v naší hlavě na základě zkušeností jiných lidí, které dost často ani neznáme. A na příbězích jejich zdroje nejsou ani při té největší snaze dohledatelné. Jsme neustále dokola strašení ať už doma "nemluv s cizími lidmi" ve škole "válečné konflikty" v televizi, na "netu"... No prostě všude a když nám potom třeba dá "cikán" zaslouženě přes držku jenom sami sebe utvrdíme v tom že svět je zlej přesně tak, jak to známe z obrázků. Zbourat tyhle hranice je prvním krokem ke štěstí.
Promiň Olusegune pokusím se aby se to už neopakovalo :-)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s tím?

Vánoce

Proč děti "zlobí"