Nesoudím. Učím se pochopit.

Občas ti, jež by nám měli být nejblíž jsou nejdál, občas ti jež nám často kryjí záda jsou ti, kteří nám to bez okolků sečtou podtrhnou a nechají si vrátit i s úroky. 

Není však jiné řešení než trpělivost, tolerance, pochopení, láska a odpuštění, protože i v případě mého vlastního táty já nemám ani to nejmenší tušení kolik tun hoven musel v životě přebrodit... Od roku 1955 a životě na slovenské mini vesnici je do roku 2016 v sušici sakra mega dlouhá cesta...

Tak snad mi o ní někdy budeš vyprávět táto...

Miluju Tě i přes to všechno Tě vážně miluju a chtěla bych Ti pomoct, jenže bych musela obětovat svůj život pro ten tvůj a to nikdy není dobré. A tak doufám, že i přesto najdeš svojí cestu ke štěstí... Já Ti DĚKUJU za to všechno cos pro mě v životě udělal a nikdy si Tě nepřestanu vážit i když dokážeš hodně ranit... 

E-mail od mého tatínka...
Ahoj Věroslavko Jsem rád, že si si našla chvilko a zašla si si zajezdit na kobylce, taktéž mě potěšilo, že si zašla do tenisového klubu a hraješ tenis. I holkám z Janova si udělala krásnou dovolenou, taky si se přihlášena do miss. Víš je mi hodně smutno včera jsem vezl med na Modravu a hodně mích známých se ptalo jestli jsi už dodělala školu. No a já jim řekl pravdu, že si se před pul rokem zamilovala a oni mi řekli to je jako její maminka taky se zamilovala a vykašlala se na vás a na všechno. Bohužel mají pravdu. Jediné co od tebe slyším PÉTAN MÁ myslím, že pétá toho má určitě hodně, hlavně v kalhotách ale co mu chybí je charakter. Možná se mu povede ti udělat dítě a ty budeš u plotny brečet do posrané pleny a naříkat jak PÉTA chodí tu na kolo tu na lyže a všude má takovou husu jak jsi dnes ty. Až půjdeš na to školení, pokud ti to PÉTA laskavě dovolí, MYSLÍM TO ŠKOLENÍ přived mi Tracika.  

Moje odpověď:  

Občas mi je líto kolik moc nenávisti v sobě máš... 

A taky ta tvoje "pravda" ta dokáže hodně ublížit... Na nic sem se nevykašlala a kdybys dokázal kontrolovat svoje emoce a normálně komunikovat s lidma dokázal bys jim s hrdostí a s úsměvem vysvětlit co tvoje děti dokázaly, kam se dostaly a dokázal by ses radovat i z malých úspěchů jež dosáhly. Namísto toho Vikyho i Jardu stále dokola jen kritizuješ a snad ani nechci vědět co jim říkáš o mě. Vůbec nevíš co já dělám, když se ti to snažím říct mluvíš o fotbale a sázení... Ale věř tomu nebo ne vím čím sis v životě prošel miluju tě a do konce života ti budu neuvěřitelně vděčná za to kam sem se s tvou pomocí dostala. Máš na co být hrdý, věř tomu nebo ne. Tvoje dcera pracuje v mezinárodně uznávané firmě, chodí na stáž do další firmy s dobrým jménem, píše články, pomáhá lidem, posílají ji na drahé školení a ANO odložila si státnice o rok, protože PLÁNUJE a ví, že nic není zadarmo a že titulem to nezačíná, že je třeba něco umět aby bylo možné vůbec začít. 

Tvému synovi tleskali na svatbě za to jak SKVĚLE uvařil. Možná mu ještě dostatečně nezaplatili, ale on si nemůže diktovat podmínky, zatím ještě ne, tam se musí dostat sým uměním, vytrvalostí, trpělivostí, obětavostí a tím že mu lidé budou věřit dělá to DOBŘE je to také to jediné co by od tebe možná alespoň jednou v životě chtěl slyšet a cítit, že je to z celého srdce, že je to upřímné... 

Vím že jseš zvyklý hledat ve věcech a situacích to špatné, ale víš, to strašně bolí nejen tebe, ale i lidi ve tvém okolí... Ten e.mail který jsi mi napsal mi moc uzblížil, ale vím, že stejně tak bolavý jseš i ty protože jseš sám. Zkus třeba ale otevřít své srdce, přestat kritizovat, hodnotit, soudit. Zkus se každé ráno usmát, podívat se na sebe do zrcadla a říct - TEBE MÁM RÁD. MILUJU TĚ TAŤMÍRKU, ale moc mi ubližuješ protože ANO já jsem své srdce otevřela a víš co? I tak se dá dojít k úspěchu, štestí a uspokojení. Bohužel čím víc člověk své srdce světu otevře tím víc ho některá slova dokáží zranit. Nemám sílu se obhajovat a bránit, jediné co ti můžu říct je že bych ti moc přála abys byl zase šťastný... 

Tohle je video z konference IT16 na které jsem měla příspěvek https://www.youtube.com/watch?v=xV0axe05B0M. Chtěla jsem ti ho pustit když jsem byla doma a vyprávět ti o tom, ale "byl si unavený"... 

odpověď:

nemáš pravdu jsem moc rád, že jste to dotáhli tam kde jste a všem to říkám i jardu jsem pochválil i viky je hezký jsem na vás pyšný. I těm kdo mi to řekli jsem říkal kde pracuješ a co děláš. A moc vám držím palce aby jste to zvládali i nadále. to jsem měl jenom takovou slabou chvilku ale už je pryč PROMIN
A s Jardom se přímo chlubím všem říkám kde vaří a jak dobře vaří, a lidi tam posílám a ty co tam už byli říkají že se tam moc dobře vaří. A když jim řeknu že tam vaří můj syn Jarda téměř ani nevěří. A všem říkám jak vzorně pečuje o Vikyho a nezapomínám ani na maminku a říkám kolik básniček a všeho vás naučila a jak měla uklizeno a navařeno a že i teď pečuje o Vikyho.

moje odpověď:
 
MILUJU TĚ TATÍNKU MŮJ

Kdybych se urazila, rozbrečela, odsoudila ho, utekla, nebo začala cítit "nespravedlnost" a křivdu a napsala mu něco v podobném duchu, takovéhle odpovědi bych se nedočkala; vím to, protože jsem to dost dlouho takhle dělala a vždy to vedlo pouze ke ztrátě úžasných lidí...


zlo = zlo 
strach = strach
nenávist = nenávist
odsouzení = odsouzení

DOBRO = DOBRO
LÁSKA = LÁSKA
DŮVĚRA = DŮVĚRA
ÚSMĚV = ÚSMĚV

Ne vždy ten, jež nám ublížil nám ublížit opravdu chtěl, ale zároveň KAŽDÝ kdo měl v životě to štěstí dovolit si milovat a zjistil, jak moc křehká je otevřená duše, by měl pečlivě zvažovat všechna slova, jež pouští do tohoto světa. Snažit se pochopit hlouběji sdělení, jež nás ranilo a okolnosti jež tomu předcházely je možná trochu složitější než v afektu ublížit zpět, avšak je to jediná cesta k lásce, porozumění, harmonii a štěstí. 

Něvěřím na dobré a špatné lidi, vím že jsou jen dobří lidé zazdění  v obrovitánské zdi ega, jež se jim stalo ochranou v drsných podmínkách vězení kam je dostali titéž lidé. Ta zeď jim říká - tyhle nech za branami, tyhle rozhodně dovnitře nepouštěj a potom, když tam někoho občas pustí jsou tak nemotorní ve vyznání se ve svých emocích, že zraňují. 
Je to škoda, protože ve chvíli kdy zbouráme zeď riskujeme sice více bolístek, ale také více praxe. Možná také uděláme nějaké chyby, ale když se z nich ponaučíme zalije se náš život energií všech, kdo ucítí, že my žádnou zeď nemáme, že všichni kdo jsou v našem životě stojí přímo v našem srdci. To vzbuzuje důvěru. Vpustíte-li někoho do svého srdce on to pozná. Pokud je však zeď jeho ega přespříliš velká může vás ranit, protože si vaši odvahu špatně interpretuje (v tom je ego mistr:-)) například si bude myslet, že vás má "na háku", že ste z něho "hotový" a nebo že si k vám může dovolit co chce protože vy mu vždycky odpustíte... ale také nemusí, když se budeme chovat opatrně a vědomě volit své chování vůči takovému člověku, můžeme mu pomoci, pomaličku "zničit" zeď jeho a vytvořit tak řetězovou reakci a nemusíme ho vídat každý den, stačí se jen na něj nezlobit za jeho nemotorné chování a děkovat za každý projev pozitivity, lásky či za každý jeho úsměv darovat svůj :-) Naši rodiče prošli velmi komplikovanou dobou, nedivme se jim, že jsou ve svém vyjadřování nemotorní. Jsou zranění a často sami. Obejměme je i když je to těžké, jsem si zcela jistá že by pro nás položili své životy, není třeba je vynechat ze svého života, ani nenávidět.

Kdo ví, třeba i já se jdnou dočkám toho, že se můj táta podívá bráchovi mé mámy do očí a řekne mu "nechápu, proč sme se tak "nesnášeli"... :-)

RespektTrpělivostToleranceUpřímnostPochopeníOdpuštěníDůvěra
Láska

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s tím?

Vánoce

Proč děti "zlobí"