neděle 12. června 2016

s otevřeným srdcem nelze žít s ignorantem

život bez lásky je velmi smutným děním, které je pro mnoho a mnoho dětí v dnešní společnosti realitou. Život bez lásky vede k naprostému individualismu, který vidíme u některých živočichů v přírodě a dnes často i u lidí. Není to špatné, ve chvíli, kdy jsme silní a rozhodnutí, že tento život je pro nás tím, ve kterém jsme šťastní je to úžasné a pro další rozvoj, naprosto ideální. Avšak mít okolo sebe stále přítomné druhy, kteří rozumí našim náladám, kteří s námi jsou když nám není do smíchu; druhy, kteří rozumí každému našemu gestu, pohledu; druhy, kteří vědí kdy potřebujeme rozesmát a kdy pohladit; druhy kteří si nemyslí že znají naší cestu lépe než my  a tedy nám ji neurčují, naopak podporují nás v ní i když si nemyslí, že je správná; druhy, kteří přijdou když na takové cestě upadneme a řeknou "to bude v pohodě" ne "já sem ti to říkal" přijdou aby nám pomohli se zvednout, abychom mohli na té samé cestě pokračovat co nejdříve budeme-li chtít, to je místo které na 100 % podporuje náš potenciál a dává nám šanci namísto individualismu rozvíjet lásku, cit a harmonii, dává nám šanci být svobodný a milován, dává nám vše co tento svět nabízí.

Velká většina lidí nežije bohužel ani jedním z těchto způsobů. Většina z nás si dobrovolně volí tu nejhorší variantu a tou je život s druhem a přesto sám. Často si vybereme druha, protože všichni už ho mají a my bychom měli taky, nebo proto, že zrovna tento sedí do rámečku, který pro nás vyrobily ostatní druhové, třeba z rodiny. Takovým druhům je často úplně jedno jsme-li smutní; naopak, náš smutek jim přijde směšný a zbytečný a nezdráhají se nám to říct. Taková volba způsobuje utrpení a narodí-li se do takovéhoto vztahu dítě, pak je velmi velká pravděpodobnost, že lásku dostane jen tehdy bude-li se to jeho rodičům hodit a bude-li to vyhovovat vnějším podmínkám, nikoli tehdy bude-li to potřebovat. Pokud náš partner necítí, když jsme smutní, pokud mu to řekneme a on odpoví větou "ale já..." zamysleme se nad tím, zda nebude první varianta méně bolestivá a naděje na lásku, harmonii, souznění a pochopení o moc větší, zda nebude lepší nemít dítě, než vychovat pouze další loutku perfektně sedící do konzumu a materialismu nad kterým stále visí rouška nenávisti a hrozby válek a utrpení.

Žádné komentáře:

Okomentovat