Komunikace III

Na základě informací, které se ke mě dostaly už prostě nemůžu jíst maso. Ještě před nedávnem, možná ještě před víkendem sem si myslela, stejně jako všichni kolem mě, že je to jenom nějaká chvilková přecitlivělost, jíž se říká dospělost, ale po shlédnutí videa Jamese se mi to jenom tak nějak poskládalo a došlo mi, že není lepší cesty jíž se vydat. Že není jiná cesta jak přestat zneužívat naší planetu než stát se veganem
Bohužel člověk který je tím zasažen přímo je Petr. V situaci kdy sama pořádně nevím co se děje, on stojí vedle mě. Je se mnou často a sleduje od začátku tuhle mojí změnu. Z milovníka masa sem se stala holkou která prosí o to aby si v její přítomnosti nedělal legraci z veganů a vegetariánů. Je to pro něho zcela přirozeně nepochopitelné úplně stejně jako by bylo pro mě ještě před rokem. Jediná možnost jak tohle vyřešit a neztratit se v tom je komunikace.

Včera sme šli v obchodním domě kolem stánku s chlazenými rybami, já sem odvrátila pohled a ve chvíli kdy to Petr viděl zamlaskal aby vyjádřil jak by si jednu z těch ryb dal. Já sem ho poprosila aby to už nedělal, on mi odvětil nevybíravím tónem že se mnou není žádná sranda. Samozřejmě se mi to dotklo, ale hned sem si vzpoměla na Jamese a na jeho příběh s farmáři a začala sem vysvětlovat. "Péťo co je na tom vtipného? Čemu se mám smát" když tato otázka zůstala bez odpovědi skryta za pohrdavě odvráceným pohledem zeptala sem se jinak "Péťo prosím tě můžeš mi říct co je vtipného na tom mlaskat, když jdeš kolem těla mrtvé ryby?"
"OO bože, prosím tě nenazývej to takto!!!" "proč ne, vždyť je to pravda, je to tělo mrtvý ryby, jak tomu mám jinak říkat?" "seš nechutná" odešel za kasy a když sem k němu přišla řekl "proč prostě nemůžeš bejt normální? proč musíš všechno takhle řešit?" "péťo já to neřeším, jen sem tě poprosila, abys nemlaskal, když se mnou jdeš kolem těla mrtvý ryby, co je na tom špatného?" "to není mrtvá ryba, je to filet z ryby, normální filet z ryby do prdele, nazývej věci pravými jmény" "ale Péťo... Ten normální filet je přeci z mrtvý ryby, přesně tak jak to říkám, vždyť to nazývám tak jak to JE" "No a co tak je, no a co, je dobrej, mě chutná, tak mi ho prosim tě neznechucuj, buď tak hodná" "já ti ho ale přeci neznechucuju, jen sem řekla, že je to tělo mrtvý ryby, to je pravda, nic víc..." No dohadovali a jsme se ještě docela dlouho, venku na parkovišti jsme po sobě křičeli tolik ažse na nás lidi otáčeli, protože i navzdory Jamesovo videu a intenzivní práci sama sa sobě mám stále v sebeovládání velké mezery. Nakonec jsem sem ho ale objala, přes to, že mohe ego křičelo "ne ne ne, hlavně neustupuj, podařilo se mi ho umlčet, překročit jeho manipulaci a obejmout člověka, který byl zdrojem této neshody, člověka, která ta celá situace rozhodila víc než mě a já sem si vybavila samu sebe před měsícem, když sem jedla snck wrap z McDonalds a tenkrát ještě ignorantský pronesla "tak já pořád doufam, že v tohmle toho masa zase tolik neni" Péťa se na mě podíval a řekl mi jak se věci mají a že tam prostě to kuře je. Já sem se na "něho" strašně naštvala, začala sem na něho křičet ať mi to neříká, proč mi to říká, když ví jak to teď mám, že je sobec a že nechci přestat jíst maso, že na to nemám peníze a že je to težký a tak podobně. Bože jak moc se mi tahle situace připoměla zrovna v tu chvíli. Musela sem ho obejmout, protože sem cítila že prožívá něco podobného, že ve skutečnosti a v hloubi duše vlastně vůbec nekřičí na mě, že se jen snaží utéct z nepříjemné situace a tohle je ta jediná cesta kterou si myslí, že to jde.
Potom sme jeli domu a šli se projít s Tracy. Mezitím někdy sem mu řekla o svém tátovi, který mi napsal, že má šedý zákal a že když si nepospíším s mgr titulem, že už ho nejspíš neuvidí. To zůstalo bez reakce. Nevím, jestli mluvím špatně a má neschopnost projevovat emoce v komunikaci zapříčinila to, že se na mě potom co sem mu to řekla ani nepodíval, ale nějak mi to v tu chvíli bylo úplně jedno. Když sme ale šli do schodů a já sem mu říkala, že je pro mě těžké lidem věřit, protože sem nikdy nikomu v životě nevěřila (táta mi celý život lhal a lže ještě stále, jenže ne proto že by byl zlý, ale protože ho zkurvil tenhle zkurvenej systém, jako mnoho z nás) tak to neposlouchal, stáhnul si kalhoty a ukázal mi holý zadek. Myslel to ze srandy, protože mu padaly kalhoty  a já bych se tomu normálně zasmála, jenže mam krámy :D a sem tak nějak vůbec dost senzitivní od tý doby, co nejim těla zavražděných zvířat a tak sem tam zůstala stát a zeptala se proč. On opět nasadil svůj arogantní výraz (možná obranný, nevím) a po krátké hádce odešel. nepřišlo mu na tom nic divné.
No a já sem hodinu seděla venku a dívala se na hvězdy, potom sem přišla domu, přečetla si článek o dětském otroku v Turecku a šla si lehnout. Po chvilce sme se zase začali dohadovat a já sem mu řekla že jediné, co bych si přála bylo aby se mi omluvil, že mi tím prostě urazil a znehodnotil tím mé sdělení, že je to neuctivé gesto, nic víc. On mi řekl, že bych se měla omluvit já jemu, za to že to tak beru a to už mě po tom celým dni totálně vyndalo. Strávila sem tak dvě hodiny na zemi na záchodě schoulená do klubíčka, přikrytá ručníkama v záchvatu totálního pláče. Potřebovalo to všechno ven. Teď je mi už skvěle. Sem trošku unavená, ale připravená na další úžesnej den mého života. Péťa mi neodepsal na to že ho miluju a mám takový pocit, že zvažuje, zda má náš vztah cenu. Jen doufám že o radu nepožádá nějakého salámistu, který ho utvrdí v tom, že nejíst maso a nevyužívat zvířata je extrémismus, ale že se poradí spíš s někým kdo mu řekne, vždyť podle toho co říkáš má srdce, tak je dejte společně dohromady a uvidíš že vám bude krásně, protože tvoje srdce je stejně úžasné jako to její.
Já se vysvětlovat snažím, jeho to stresuje a já se mu nedivím, věřím ale že základní lidské hodnoty a láska kterou v sobě každý máme vyhraje nad egem a myšlením, které ego moc rádo krmí a  že komunikace bude prostředkem díky kterému nakonec dojdeme ke společnému porozumění a totálnímu souznění. MILUJU TĚ PÉŤO.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s tím?

Proč děti "zlobí"

Jsme jen loutky?