úterý 28. června 2016

Child abuse through overlove

Včera když jsem šla na metro, šla naproti mně rodinka s takovým tlustým chlapečkem, kterému mohlo být tak 12 let a maminka ho vedla za ruku. Asi před třemi měsíci jsem byla na jedné akci, kam maminka přivedla zhruba stejně starou dceru a oblékala jí kalhoty. Když sem pracovala v offparku, chodili tam rodiče, kteří diktovali svým dětem kam a jak mají dát nohu, ruku a kde a jak se mají chytnout.
Tito rodiče by pro své děti zemřeli, dýchali by za ně a nepochybuji o tom, že je neskonale milují. Zlo které jim však nevědomě působí je tak velké, že mě vždy bolí srdce, když nějakou takovou rodinu vidím (a málo jich není). Umělá závislost, kterou tito rodiče někdy i záměrně pěstují ve svých dětech aby je mohli ovládat je pro tyto děti jedem, který jim znemožňuje osamostatnit se, naučit se rozhodovat, učí je spoléhat se na někoho zvenčí místo na sebe a vkonečném důsledku jim bere to nejdůležitější - svobodu. Je samozřejmě složitější, časově i energeticky náročnější nechat dítě něco desetkrát pokazit, ale tento čas a tato investice se v budoucnu zněkolikanásobí zcela jistě. Nechat dítě spadnout a dívat se jak se zvedá, ve chvíli kdy jste nedaleko je tím největším darem co mu můžete dát. Bolí to, to je jasný, vůbec to není jednoduchý, ale vidět jak upadlo a nechat si později vyprávět proč, bez toho abyste ho soudili, či hůř bez toho abyste mu řekli "já sem ti to řikal/a", je pro něj stokrát větší lekce než týden školní docházky. Lidi padají a jednou spadnou vaše děti, když přitom nebudete a pokud nebudou vědět jak se bez vašich rad postavit na nohy, potom tam mohou zůstat ležet klidně i navždy. Vím že to zní od holky co nemá děti divně, ale od dcery, která tak byla vychovaná a její střet s realitou byl docela slušnou ledovou vodou do obličeje, už možná tak nemusí...
Neobouvejme svým dětem botičky, naučme je mít šikovné ručičky. Nedávejme svým dětem jíst sračky, naučme je vydělat si kačky. Neutírejme svým dětem zadeček, naše dítě není blbeček. Předávejme dětem zkušenosti, získají tak velkou míru samostatnosti. Nebojme se, že naše dítě je samostatné, pro život je to vemi podstatné. Naučme se svým dětem důvěřovat a jejich schopnosti jen velmi velmi nenápadně prověřovat.  Zjistíme-li že něco naše dítě nedělá dobře, namalujme mu to třeba modře. Zapomeňme na nadávky, jsou to v dětských životech jen zpomalující zastávky. Naučme se své děti motivovat, jejich dušičku to bude kultivovat. Chvalme je za každé koniny, zapomenou na to, že by měli dělat vylomeniny. Nerozumíme-li občas tomu jak se chovají, nenechme je ať se schovají, mluvme s nimi dlouze, důvod najdeme možná právě v jejich tiché pauze. Naučme se dětem věřit, raději než jejich výkonnost furt měřit. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat