čtvrtek 31. března 2016

Základy důvěry

pamatuj, že důvěra není něco co jakmile získáš už napořád máš. Důvěra je úplně stejná jako peníze, neustále musíš produkovat nějakou činnost abys je vydělal a potom stačí jedna špatná investice, jeden špatný krok a o všechny naráz přijdeš...

Pravda

Nevím proč, ale od té doby co sem se probudila z dlouholetého ignorantsví jsem se naučila dívat na pravdu jako na zázrak. Z domova jsem byla naučená na neustálé zamlčování, mlžení a naučila jsem se sama dokonale lhát, na střední sem přemlouvala i doktorku ať mi napíše že sem u ní byla, když mi to učitelka na tělocvik nevěřila :D

No a od té doby co znám sílu pravdy vím i proč  tolik lidí lže a proč i já jsem se stala obětí lži na dlouhou dobu. Ona totiž doopravdy pravda bolí. Pravda bolí, protože lidé, kteří se nevyznají sami v sobě když slyší pravdu tak si za ní stejně hledají další skutečnosti. Naše společnost nás nenaučila věřit slovům. Za každým slovem hledáme skryté významy, hodně moc z nás když slyší pravdu, vnímá ji jako výmluvu, klasicky se jedná o školství, tam učitelé slýchají tolik výmluv, že už dávno zapoměli, že existuje pravda. Takový lidé potom učí naše děti...

Kdyby tenkrát na střední, když se moje lež konečně odhalila, ta učitelka zapoměla na svoje uražený ego, nebo na dokazování si sama sobě jak je dobrá, i namísto toho aby mi dala dvojku z chování přišla, objala mě, nebo chytila za ruku a zeptala se z jakého důvodu se tedy vyhýbám škole, možná by mě nevyhodili ze dvou intrů ani z tý střední... Možná by i spousta feťáků nefetovala, kdyby se namísto společenského opovržení a nepochopení našel někdo, kdo jejich přetvářku a lež nevezme osobně, ale namísto toho si udělá tolik času kolik je potřeba, aby našel příčinu té lži, polopravdy, výmluvy, či jak si sami chcete nazvat lež.

Nejde ale jenom o takovéhle extrémy, jde především i o partnerství. V článku komunikace jsem se zmínila o tom, že se asi rozcházím se svým klukem. Nerozešli jsme se, teda skoro jo, protože pravda je pro mě už v tuhle chvíli prostě o moc cenější než jakýkoli chlap... Jenže když mi došlo jak moc máme společného, jak málo lidí, kteří pravdu znají existuj a jak strašná škoda by to byla, rozhodla jsem se bojovat. Věděla jsem že mi lže. Lhal mi do očí a u toho tvrdil, že je ten nejčestnější člověk na světě. Odešla jsem a až potom pochopila, že on o své lži možná vážně vůbec neví, teda samozřejmě že ví, ale prostě si neuvědomuje svoje jednání, protože za ty léta co je tady na té planetě mu to přijde přirozené, NORMÁLNÍ... Díky svému vzdělání a jedné úžasné kamarádce vím, že někdy stačí prostě jen jinak položit otázku a když ani ta nezabere, prostě ji pokládat jinak a zkoušet to. Člověk který je ztracený sám v sobě najednou začne vidět spojovací cestičky. On to celé našel až druhý den, když jsem si přišla pro věci. Bylo to u něho doma, když mi řekl "jo prostě jsi mě štvala, byl tam takovej zvláštní odpor, potřeboval jsem vypadnout". ...PRAVDA... Pro dokreslení, potom odjel na hory se svojí kamarádkou. Normální reakce většiny společnosti je urazit se, strašně naštvat, křičet, bít, kopat, dát dvojku z chování, ODEJÍT... Já sem konečně dostala chuť ho obejmout...  

Tu chuť sem ale překonala a namísto toho mu řekla, že v životě člověka neexistuje možnost aby měl rád jen jednoho člověka a netrpěl. Lidé přirozeně potřebují milovat. Milovat své kamarády, kolegy, rodinu, zvířata, přírodu, děti... Lidé jsou stvoření k milování, to že jim někdo odpírá vazby a vztahy, způsobuje utrpení. On potřeboval milovat svou kamarádku, jenom chvíli, aby se mohl vrátit a zase milovat mě. Bál se mi to ale říct "aby mi neublížil" a tak se raději vymlouval na všechno možné, urážel mě a ponižoval, přišlo mu to jednodušší... Nepochopil, že i já jsem člověk a že tyhle pocity znám a že když se mnou o nich bude mluvit, že se třeba pohádáme, protože to mé ego bude bolet, ale že tím skončí celý problém. Lidé se raději před pravdou schovávají aby měli dost energie na předstírání svých lží. Je to postavený na hlavu. 

Lídé dneska zakazují sami sobě "ubližovat pravdou"... Namísto toho si dovolují neznat své myšlenky, stresovat se, soudit, strachovat, nenávidět...  Nerozumím tomu, to všechno stojí ve výsledku o tolik víc energie, že za sebe se budu raději dva dny dohadovat o pravdě... Další věcí jsou zákazy, když už se teda dva lidé posunou tam, kde je pravda a naučí se s ní pracovat (neříkám že je to snadné, ale rozhodně snadnější než všechno ostatní), tak to často ego jednoho z nich neustojí a začne zakazovat: "mě to ale bolí, to mi přeci nemůžeš udělat... " No a tím docílíme toho, že jeden z nás dříve či později uteče. Uteče, tak jako nepochopení teenageři utíkají k drogám. Uteče někam kam by vůbec nemusel, kdyby dokázal svému egu poručit, aby slova bralo jako slova a nenachalo se jimi zraňovat.

Ve chvíli kdy se naučíme ovládat své myšlenky a naučíme se o ně podělit se svým partnerem, máme napůl vyhráno. Potom je samozřejmě ještě potřeba, aby on dokázal ocenit dar který mu nabízíme a vyhráli jsme jackpot jménem ŽIVOT...

pravda sice bolí a rozhodně není pro chudáky a slabý jedince, jenomže to nikdo z lidí není. Chudáky z nás udělala lež a přetvářka. Když jednou vyzkoušíte pravdu a nevzdáte se, stanete se na ní závislí...

A ještě jedna věc je na pravdě v dnešní mainstreamové společnosti zajímavá. Kdykoliv jí lidé slyší hledají argumenty jak druhému vysvětlit proč to pravda není...

úterý 29. března 2016

Štěstí není v desetníku, který jste před lety našli na zemi a peníze nejsou v šupině ze zabitého vánočního kapra...


Často se mě známí ptaj, jestli beru ňáký drogy a jestli ne, tak jak můžu být pořád tak pozitivní... Odpověď je: drogy sem brala dost dlouho, nezdály se vzbudit ve mě pozitivní vztah k životu (pokud vynechám ty krátké chvíle kdy droga byla účinná). Potom následovala závislost na alkoholu, po něm na jídle u toho ještě na sexu a pořád sem byla stejně nasraná... Všechno mě sralo a všichni vytáčeli. Až do doby kdy jsem se zbavila veškeré té závislosti a začala žít... Teď jsem sjetá každej den... Proti ignorantům vážně sem; každou minutu a každou vteřinu. Sem sjetá životem, protože sem se naučila jak žít z toho, co zrovna mám a začala sem se radovat z toho kolik moc toho vlastně je...
A proč jsou lidé nešťastní? Přijde mi že hlavně proto, že vzali zlato přírody a zakleli ho do zlatých cihel a drahokamů a peněz a sami sobě nařídili, že to je ten jediný zázrak po kterém budou prahnout...

A proč jsou lidé nešťastní? Přijde mi že hlavně proto, že vzali zlato přírody a zakleli ho do zlatých cihel a drahokamů a peněz a sami sobě nařídili, že to je ten jediný zázrak po kterém budou prahnout...

sobota 26. března 2016

neposraný (unfuckwithable)

Neskutečně silý, nezastavitelný, úžasný... nebo jakkoliv jinak jen si chcete přeložit slovo "na vrcholku světa"
když jste doopravdy v harmonii a spojení se svým vlastním já a nic, co kdokoliv řekne či udělá, vás neobtěžuje a žádné množství negativity či zveličeného napětí se vás nedotýká...
každý na to máme, každý si pro to můžeme dojít; ve chvíli, kdy přestaneme svůj život nechávat řídit závislosti (na práci, na penězích, na partnerovi, na dětech, na kamarádech, na jídle, na sexu, na místě, na rodině, na nenávisti...), všichni jsme přirozeně NEPOSRANÍ, jen sme si to na chvíli nechali vzít... smile emoticon
je zřejmé že peníze je zatím ještě třeba vydělat, speciálně pro ty, kteří žijí v panelácích a nemají své vlastní pozemky, ale ještě zřejmější je, že se dají vydělat něčím, co vás bude bavit...
a potom...? A nebo ještě přitom...? - Jak mi dneska řekl jeden velmi úžasný člověk... Vítejte... 


smile emoticon

pátek 25. března 2016

důvěra II

Tracy byla přes týden nemocná, hodně zvracela a táta říkal, že mu posrala celej byt. Když mi to říkal vybavila jsem si jak jednou, když sme byli malí a můj bráška měl průjem ho taťka seřval za to, že ho má. Nevím proč ale mám takový pocit, že něco podobného se stalo i teď, ve vztahu k Tracy. Ona je pryč, teď už je to teda trošku lepší, ale když sem přijela, tak ona tady nebyla. Bylo tady její tělo, to jo, ale ona ne... Duše Tracy, její oči, její hravost, její energie, její vnímání to všechno jsem nemohla najít. Myslela jsem si, že to je jenom tím, že jí ještě není dobře, ale dneska jsem pochopila, že to je jinak. Ona se ztratila. Bylo jí zle a nebyl u ní nikdo kdo by jí pomohl. Tracy jako prostý ubohý pes, potřebovala pomoct ve chvíli kdy jí nebylo dobře a já už se jenom těžko dozvím co se vlastně stalo a jestli jí taťka sprdnul, za to že se pokadila nebo ne. Věřím mu že jí miluje, miluje i brášku, miluje mě, miluje nás všechny a myslím že by za nás dýchal a umřel pro nás, jen za celý svůj život prošel tolik zklamání na které byl sám, že i on občas odchází. V takových momentech, když se stane něco co je nepříjemné, nebo spojené s nějakou prací navíc, nebo něčím neočekávaným, není tady na tom světě můj taťka, ale jeho ego. Místo mého tatínka jedná dost často sobecké nabobtnané ego, jemuž láska nechala strašně obrovský prostor. A potom jsou dny, kdy tatínek přijde a jeho srdce bije, je a on miluje. Můj tatínek miluje přírodu, miluje les, miluje klid, ale nepochopil sobectví lidí, možná se někdy také snažil být sobec a ztratil se, to nevím, ale vím jedno, když jsem dokázala přivézt zpátky na tenhle svět Tracy během jedné hodiny, kdy jsem jí objímala, hladila a mluvila na ní, tak to určitě půjde i smým taťkou. Chce to jen čas, trpělivost, čistou přítomnost a důvěra přijde zpátky společně s přítomným okamžikem do kterého se vrátí oni...

komunikace

Hádám se se svým klukem, možná se i rozcházíme... je mi smutno, hodně smutno, ale přesto mi to něco dalšího, hodnotnějšího dává. Vidím v sobě pocit bolesti, pocit smutku, trápení, nekomfortu, lítosti, neharmonie, vidím v sobě negativitu způsobenou vložením mé lásky do jedné jediné bytosti. Našla jsem v sobě zranitelnost, která může být smrtelná, našla jsem hrozbu, která by mi mohla stát vlastní život a jsem moc ráda že už takhle v začátcích. Našla jsem myšlenky, které říkají "a co tvůj táta, tvoje máma, tvoje babička, tvůj brácha a jeho syn, co tvý přátelé, co tvůj pes?" proč necítíš silnou potřebu obejmout alespoň někoho z nich? proč se snažíš změnit oceán lásky v jeden potok a jseš ochotná dát mapu k jeho prameni do rukou člověka, kterého ani neznáš? 
Nevím kde se stala mezi mnou a jím chyba, nevím na čí straně je taková ta formální "pravda", protože každý máme samozřejmě tu svojí, ale vím jistě že znám chybu zásadní. Tou je vložení veškeré energie do tohohle člověka, nucená snaha poznat jej a pochopit za každou cenu. Když přijel z práce a byl unavený a naštvaný, protože se v práci něco pro něho velmi nepříjemného stalo, tak se ke mě choval zle. Bez respektu, bez lásky, bez úcty, povýšeně, arogantně a chladně. Člověk, kterému jsem otevřela celé své srdce do něho šťouchal nožíčkem a zraňoval ho. Tak jsem ho zavřela. To se mu nelíbilo... Vznikl konflikt, který byl založený na tom, že neměl sílu mi vysvětlovat co se v práci stalo. Kdyby však ten samý večer namísto popichování mě a vysmívání se mi, popsal celou tu pracovní situaci, stálo by ho to nějaké úsilí, avšak bylo by po problému. Dneska bychom možná byli spolu a šťastní. Na druhou stranu musím ale zveřejnit i jeho argument a tím je "neříkal jsem ti to, protože mě to v tu chvíli ještě štvalo, to je něco jako když ještě hoříš a člověk za kterým přijdeš se tě zeptá proč hoříš, namísto toho aby tě uhasil..." Moc hezky řečené. Jenomže jako metafora, protože vnitřní žár navenek prostupuje v takových projevech, které si člověk může interpretovat mnoha a mnoha způsoby - on mě nemá rád, štvu ho, něco jsem udělala špatně, už mě nemiluje, nechce se mnou být... a to všechno jenom proto, že nepřišel a neřekl, lásko v práci mě zranili, potřebuju obejmout a mluvit o tom až později... 
Vztah je umění a umění nevzniká z ničeho a jenom tak. Umění je náročná a soustavná duševní činnost člověka, při které se umělec musí neustále snažit, vyvíjet energii a zdokonalovat svá díla. Prostředkem k tvorbě umění ve vztahu je komunikace. 
Nebojme se projevit své city, nebojme se projevit své emoce, nebojme se připustit, že nám někdo ublížil, že nás něco bolí... Žijme jako lidi, respektujme jeden druhého a země bude rájem, láska bude všude, lidé budou naplnění, šťastní, celistvý a každý bude milován, protože v každém vztahu, který je postavený na umění komunikace je spousta místa k milování. Milování přátel, rodiny, zvířat, stromů a dokonce i šéfů a kolegů... 

pondělí 21. března 2016

salát :D

Přijde mi že lidi uráží, když vedle nich jím salát... :D

Jinak si totiž neumím vysvětlit proč se mi ptaj jestli sem vegetarián, nebo vegan nebo co já vim co ještě...

Když vedle mě někdo jí steak tak si k němu taky nesedam a neptam se ho jestli je masožravec. Pro mě je to normální člověk, jako každej jinej, malinko ignorant, malinko poškozená osoba pár generacemi před námi, prostě úplně stejnej jako já, akorát ještě neobjevil kouzlo zeleniny, ovoce a omezení žraní... :-)

Stejný je to s těma co nekalej... Když jdu za kamarádama na párty a sem nadšená že je vůbec můžu vidět všechny pohromadě, tak dost často už ani nemusim pít... Ale když nepiju, tak se s nima prostě nemůžu bavit o tom jak se měli, protože každá jejich otázka směřuje k tomu, abych jim vysvětlila důvod toho PROČ NEPIJU... Často si představuju a jednou to i udělam :D že budu obcházet stoly a ptát se jich PROČ PIJOU...

V mekáči sou občas lidi co maj 140 kilo a přesto si objednaj bicmeca s dvojitýma hranolkama, nebo co se to tam žere...

Nikdo si k nim nesedá ani se jim nesnaží vysvětlovat kouzlo jezení zeleniny...  Mysleme si co chceme, je to naše hlava, naše mysl náš život, ale respektujme prosím pěkně indivudualitu druhých... Na tom že někdo má rád saláty prostě není nic urážlivýho ani divnýho, ani neuvěřitelnýho...

pátek 18. března 2016

svoboda vyjadřování

:D :D musím se smát... Všichni líní lidi, ať už jsou mladí nebo staří, to je jedno ti všichni strašně řvou silácký věty, který zahrnujou vždycky ze všech oblastí něco. Mluví o hrdosti, kultuře, vlastnitví, právech a v neposlední řadě o svobodě. Když to vezmu od začátku, mají takový lidé být na co hrdí? Uměli by alespoň tři minuty souvisle mluvit o kultuře naší země? Vlastní něco jinýho než materiální věci? Dodržují sami práva druhých? a naposled... ví vůbec co je to svoboda? Svoboda myšlení, svoboda práce, svoboda vzdělání, svoboda mysli? pokud jo, tak jsem moc ráda, ale vím jistě že neví nic o svobodě vyadřování protože ve chvíli, kdy dá nějaký vegan na fb obrázek informující o neetičnosti jezení zvířat, nebo nějaký citově ne úplně otupělý člověk fotku malého dítěte, které žije ve slumu, často mu z přátel zmizí pár osob a oběví se dost drsných komentářů... Vím že není příjemné číst něco s čím vnitřně nesouhlasíme, ale tím, že si to budeme ze života mazat a nebo na to budeme křičet a pěstovat v sobě k tomu nenávist, tím to nezmizí... Zkuste si o tom zjistit informace, pokud je vám něco nepříjemné, zjistěte co konkrétně tyhle nepříjemné emoce ve vás vyvolává, co je za tím obrázkem, který vám zvednul tep? Co je opravdu podstatou toho, že nemáte na to aby ste si přečetli článek, který napsal podle vás "nějakej kretén?"
Stačí trošku pochopení, tolerance, lásky a pořádná energie investovaná do odpuštění všem a potom sobě...

čtvrtek 17. března 2016

Svoboda internetu z trochu jiné perspektivy

už delší dobu se stkávám s názory typu, že internet je a musí zůstat svobodným médiem. Lidé, kteří toto tvdí dost často ale bohužel neví, proč tento názor mají, ani na čem je postavený. Internet není svobodným médiem; alespoň ne tak jak svobodu chápu já. 

Svoboda pro mě osobně znamená dostatek znalostí, zkušeností a dovedností, které mi slouží k mému svobodnému rozhodování. V případě internetu a korporací, které jeho neomezené "svobody" zneužívají se trošku obávám, že svobodu v tomto slova smyslu ztrácíme. Banky nám nabízejí půjčky a my jim za to dáváme o nás obrovské množství dat a informací; kam tyto informace jdou to už dost málo z nás ví... A oni přitom ví téměř i že ste si půjčku vzali na iphone 7, kterej byl pro vaší tetu... 

Svoboda ano, ale etická, morální čestná, ta které nejde o byznys. Takovou svobodu bych si přála, ale tu bohužel internet dost často nenabízí. Jen to aby ste se dostali na první stránku googlu stojí mega prachy. Další věc je, že nebezpečně roste počet trestných činů páchaných prostřednictvím a díky internetu.

Ve chvíli kdy kvůli internetu roste počet zneužívaných dětí, už to není o svobodě. Ve chvíli kdy internet slouží zmrdům k tomu aby ještě více bohatli a mohli dělat ještě věčí svinstvo, taky pochybuju o přidané hodnotě svobody tak, jak o ní mluví většina společnosti. Ve chvíli kdy na něčem nějakou dobu makáte, něco vytváříte, ať už je to knížka, vývoj aplikace, softwaru, složení písničky, nebo focení obrázků a nějakej zmrd přijde a ukradne vám to a prodá tak taky nevidím svobodu. 

Ve chvíli kdy člověk pracuje, něco tvoří, světu dává a věnuje tomu svůj život,  potom si zaslouží být za to odměněn i jinak, především finančně a bez ohledu na to, že to co dělá ho baví. V dnešní opravdu svobodné společnosti máme všichni možnost dělat to co nás baví. To že to nevidíme a nebo neumíme není prpblém státu, ani boha, ani šéfa, ani rodičů, ani partnera, ale náš. Takže bďmě laskavě natolik pozorní a přečtěme si alespoň základní skutkové podstaty trestných činů páchaných prostřednictvím internetu. Je jich 21:

porušení tajemství dopravovaných zpráv porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí,  neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací,  neoprávněné opatřenípadělání a pozměnění platebního prostředku, porušení autorského právapráv souvisejících s právem autorským a práv k databázi,  teroristický útok, neoprávněné nakládání s osobními údaji, porušení tajemství dopravovaných zpráv,pomluva, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Navazování nedovolených kontaktů s dítětem, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, neoprávněné opatřenípadělání a pozměnění platebního prostředku, výroba a držení padělatelského náčiní šíření toxikomaniekřivé obvinění,  padělání a pozměnění veřejné listiny, nebezpečné pronásledování,  hanobení národarasyetnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování práv a svobod,  založenípodpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, podněcování útočné války. 



Kdyby kdokoliv dělal cokoliv z tohohle "life"  asi by se nám to moc nelíbilo, proč si teda pěstujeme falešnou iluzi toho, že když je to na netu, tak že je to "v pohodě?"

Technologie umožnily masivní rozmach šíření nezákonných a protispolečenských materiálů. Mezinárodní organizace včetně evropské unie chtějí umožnit ochranu před těmito sračkami a my přesto dnes a denně podlíháme propagandě a marketingu a myslíme si že nás chce nějakej big brother sledovat. 

OMYL LIDI, PROBUĎTE SE, BIG BROTHER UŽ VÁS DÁÁÁVNO SLEDOVAL A UŽ VÁS DÁVNO TOTÁLNĚ ZMANIPULOVAL, TEĎ JE TO ALE UŽ DOST NECHUTNÝ A TAK JE NEJVYŠŠÍ ČAS ZAČÍT PŘEMÝŠLET... 

Nepřála bych si, aby nějakej zmrd zase začal vydělávat na prodeji zbraní i  v evropě, jenom proto, že jinej zmrd bude v nějakým sdělovacím prostředku tvrdit, že mít zbraň je jediná možnost jak být v bezpečí, protože "uprchlíci se blíží"...

Státům nejde o to nás sledovat, proč by to asi tak dělali? Rozumím tomu, že pro stát může pracovat zmrd a ten si rád vyhoní nad tím jak super sleduje lidi kterým si myslí že "šéfuje" ale takovej člověk by nás fakt neměl zajímat, nebo spíš měl z toho pohledu, abychom zjistili, jak ho z toho místa dostat. V ČR je bohužel ještě těch kokotů ve veřejný správě docela převaha, ale to znamená jenom další pracovní příležitosti pro ostatní, možnost stanovit si morální cíl, možnost najít cestu... 
Státům obecně  jako takovým už nějakej ten pátek jde o to, aby lidi byli zdraví, měli co jíst, kde bydlet a důstojně žili. K tomu máme legislativu, proto chceme prosadit lepší ochranu v kybernetické bezpečnosti. Normálním lidem už dávno nejde o byznys a těm kterým o něj jde těch je především  internet totálně narvanej. 

Probuďme se a začněme něco dělat, práce, peněz i štěstí je pro každýho dost jen nesmíme spolíhat na ostatní, ale najít způsob jak věřit sami sobě; přestat vinit stát a uprchlíky z toho že se máme na hovno, podívat se sami do své vlastní hlavy a dříve než ovládneme internet, svoje děti, partnera, nebo kamarády ovládnout svoje myšlenky. Zjistit na co každou jedinou vteřinu myslíme, kdo s námi chodí na procházky, do kina, relaxovat, na oběd, či do postele v podobě myšlenky v naší hlavě... Osvoboďte svojí hlavu a potom s úsměvem zjistíte, že internet a všechno ostatní může být bezpečné i když na to bezpečí bude někdo dohlížet... 

A co se týká Vašich věcí na netu, nebuďte lakomý a zaplaťte si těch 25 korun za tu appku, protože ona je placená z nějakýho důvodu, stáhněte si antivirus, vezměte svůj počítač nechat zkontrolovat kámošovi, neklikejte na sračky a pokud je to možný žijte tak aby ste si nemuseli na píčoviny pučovat prachy od banky...  Taky si vypínejte blotooth a wifinu ;) <3